Už zítra nový semestr…co přinese a co bude dál?

Zítra mi začíná nový semestr a já přemýšlím, na co se mám těšit a co mi zároveň přinesl ten minulý semestr. Právě se ocitám přesně v polovině svého studia, což by pro mě mohlo být určitým upozorněním a zároveň  uvědoměním, co dál chci vlastně dělat. Koukám kolem sebe, jak všichni píšou bakalářky a připravují se na navazující studium, což já vlastně nemusím, takže tato starost mi odpadá. Pořád však uvažuji jestli je to výhoda nebo nevýhoda.

            Když si vzpomenu na svoje začátky musím se smát. Měla jsem problém dojít i na zápis, prostě jsem řekla, že tam nepůjdu a tečka. Naši z toho tenkrát měli dost velkou srandu, ale já tam vážně nechtěla jít a nevěděla jsem, jak před tím mám utéct. Co budu já taková holka z vesnice dělat v tak velkým městě jako je Praha? No a nakonec tu trávím víc času než doma.

            Mám momentálně přesně ten stejný stav, jako tehdy v prváku. Chtělo by se mi někam utéct a to hodně daleko. Prostě jen tak zmizet jen třeba na pár týdnů. Někam, kde by mě nikdo nehledal. Vzala bych si jenom knížku, samozřejmě náboženskou, už snad ani nic jiného nečtu a pryč od všech a od všeho. To by byla jízda, ale nějak vím, že tento plán opět neuskutečním, takže jako vzorná školačka, která je ještě tak trochu nemocná, budu zítra sedět ve třetí lavici, jako každé pondělí a pilně poslouchat přednášku z dogmatiky, kterou budu asi narušovat svým kašlem. No a pokud to ty tři hodiny přežiju, tak pak vyrazím na oběd do menzy a pak se budu těšit na přednášku, která mi začne až o půl čtvrtý.

            To bude teda den, opět se vrátím do svého rytmu škola, domov, kamarádi, kalba, kalba a zase kalba. A tak vlastně zjišťuji, že nevím co nový semestr přinese a ani co bude dál. Zase se nechám asi překvapit, co všechno, tam vlastně na mě čeká.