<!-- /* Font Definitions */ @font-face {font-family:"Comic Sans MS"; panose-1:3 15 7 2 3 3 2 2 2 4; mso-font-charset:238; mso-generic-font-family:script; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:647 0 0 0 159 0;} /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} -->
Byla středa 8.4. a všichni na fakultě už se těšili domů. Konečně jsou tu Velikonoce, což znamená i pro naše bohoslovce, že se podívají do svých rodin. Na fakultě už jsem moc lidí nepotkala, ti co mohli odjeli už v úterý. Jeden profesor nám také řekl: „Kdybychom byli v Římě, tak máme volno 14 dní.“ Škoda, že to tak není.
Kolem desáté hodiny proto mířím k našemu automatu na kafe a pak na kouřovou s myšlenkou, že snad všichni ještě neodjeli domů, protože mi už došly cigarety a já nemám co kouřit. Klika naštěstí tam byl spolužák, který měl. Měla jsem ospalou náladu, tak jsem kafe rychle vypila, abych neusnula na další přednášce. To snad ani nejde, máme právo a to je prostě super, na něm se spát nedá. O přestávce se opět všichni scházíme na kouřový a tentokrát mezi nás přišel i pan profesor a když viděl jak je krásně, tak chtěl výuku přesunout ven. Nakonec, ale zůstáváme ve třídě.
Začala jsem mít pomalu hlad, takže po skončení přednášky, vybíhám ze třídy ven a rychle do menzy. Nakonec však jídlo nebylo nic moc a tak jsem šla do hospůdky na tekutý chléb. Byla to paráda, spláchnout jídlo a hurá na seminář, jak jinak šla jsem zase pozdě. Měli jsem dělat svátost manželství, ale nějak jsme se zasekli na svátosti smíření…docela aktuální téma v tomto období.
Musela jsem si dát další kafe a když jsem koukla na prázdný kelímek, vzpomněla jsem si na „kamaráda“ se kterým jsme si na ně psali vzkazy. No jo to byly, ale časy, škoda že už jsou pryč.
Končí seminář a já se hrnu do naší ovce, kde si dávám čaj a loučím se s kamarádkou, které jdu v sobotu za kmotru, tak řešíme poslední detaily. Hurá na autobus…, ale ne prší. No jo co se dá dělat. Utíkám na metro abych nezmokla a pak rychle na bus. Pokud jsem si myslela, že se dostanu domů bez komplikací, tak jsem se mýlila. D1 byla opět ucpaná a tak jsem přijela o hodinu později a k tomu jsem zjistila, že mě nemá kdo odvést a naše auto není doma. Tak jsem hodila krosnu na záda a udělala si krásnou procházku 6km domů. Doma jsem padla mamince kolem krku, úplně vyřízená.
Hurá rychle do postele, ještě pokec chvilku s mamčou co je novýho a pak usínám u televize. Konečně jsem doma, jsem šťastná…
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.