Zelený čtvrtek, ililka jede do Brna…

<!-- /* Font Definitions */ @font-face {font-family:"Comic Sans MS"; panose-1:3 15 7 2 3 3 2 2 2 4; mso-font-charset:238; mso-generic-font-family:script; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:647 0 0 0 159 0;} /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} -->

Ráno v 5:30 zazvoní budík, ale né, já nikam nejedu! Proč mě budíte v tak nekřesťanskou hodinu. Nadávám jako každý rok. Zhruba od první třídy já, mamča a babička jezdíme na Zelený čtvrtek do katedrály za naším milovaným biskupem Vojtíkem:) Je to už 15 let co tahle jezdíme, takže od mých 6 let. Je to už naše velikonoční tradice, bez které si Velikonoce neumím představit.

Takže i když jsme protivná, vstanu a jdu se obléct a najíst před cestou. Už se těším, koho zase letos potkám a kterého kněze půjdu pozdravit. Na vlakovém nádraží potkávám kamarády od nás z farnosti, diví se, že letos zase jedu. Měla jsem sice v plánu ještě ve vlaku spát, ale babičku vidím jen málo, tak celou cestu kecáme co je novýho, jak mi to jde ve škole a …

Jé už jsme v Brně, přišlo mi, že to uteklo rychle, než kdy jindy. Máme ještě dost času, tak vyrážíme do kavárny abychom si dali čajík. Přece jen ráno byla zima a chtěli jsme se zahřát. A pak jsme zamířili rovnou do katedrály, samozřejmě o hodinu dřív, jinak bychom si nesedli. No prostě Morava, pokud nepřijdete do kostela v čas už si nesednete.

Po hodinovém čekání jsme se dočkali, začíná mše sv., přicházejí kněží z celé diecéze je to nádhera. Naposledy jsem viděla tolik kněží v Austrálii. Najednou zahlídnu dvě známé tváře z Austrálie, mám obrovskou radost. Otec Pavel má dokonce na sobě štólu s Jižním křížem, kterou dostal v Austrálii. To není možný, už jsem si myslela, že je nikdy neuvidím.

Slavnostně přichází i otec biskup, který snad nestárne. Vypadá pořád dobře, byl vidět úsměv na jeho tváři, když viděl kolik je tam zase lidí. Každý rok mi přijde katedrála čím dál víc plná. Možná to bylo i tím, jaké bylo teplo a tak mi poprvé v katedrále nebyla zima, dokonce jsem měla na sobě jenom tričko a přišlo mi i tak dusno.

Otec biskup nás vítá a jeho kázání, které proběhlo nemělo chybu. Nikdy mi nepřišlo tak oslovující. Mluvil o tom, proč člověk je tam, kde je? Jeho hluboká myšlenka o povolání do služby mě velice zasáhla. Je pravda, že u nás zatím není potřeba moc laiků, protože kněží je tu dost, ale i přesto. To, že si nás Bůh povolal je dar, ať už je to do jakéhokoliv stavu. Kdo chce sloužit, tak Krista následuje. V čem? V tom, že se stane absolutním vydáním, obejme svůj kříž, který bude záchranou. Tyto kříže se mají stát naší slávou.

Mluvil tak krásně, že kdo to neslyšel o mnohé přišel. Po mši jsem se mohla aspoň chvíli zastavit u známých tváří a prohodit pár slov. Na vlak jsem odcházela s nadšením a hlavně s přesvědčením, že příští rok pojedu zase. :)