Od dogmatiky k biblistice aneb jak si ililka zničila záda

Největším trápením tohoto semestru jsem si myslela, že byla dogmatika. Ne proto, že by mě snad nebavila, ale hlavně proto, že toho bylo hodně nejen co do rozsahu, ale také co do obsahu. Říkala jsem si, to se nemůžu naučit ani za sto let. Na zkoušku jsem však přišla smířená s tím, že mě rozhodně vyhodí, jen jsem si říkala, aby byly ty dveře aspoň otevřený a ne zavřený. Náš profesor je trochu náladový, ale jinak moc fajn chlap.

         Hned ráno přišel dobře naladěn, ale to byl i minule říkali spolužáci, kteří už byli jednou vyhozeni. Ach jo, to bude trapas, já se sice učila, ale moc si toho nepamatuji. Okecat to umím, ale přesná formulace, to není moc moje silná stránka. Vylezl první, že to má, pak další, že taky a další, že taky sebrala jsem odvahu a šla tam. Jen co jsem dosedla měla jsem pocit, že nic nevím, hrůza. Klepala jsem se jako nikdy v životě, ale nakonec mi to dal. Když jsem vylezla ven nemohlo ze mě vypadnout žádný slovo, bylo to fakt strašný. Nevěděla jsem co mám dělat, tak jsem to pomalu rozdýchávala až do druhého dne, když jsem si myslela, že nic horšího už se nemůže stát.

         No jo, ale stalo se ráno, že jsem se nemohla ani pohnout, rozbolely mě záda jako ještě nikdy v životě, bolestí mi tekly i slzy. Hned jsem si vynadala jaký jsem idiot, že jsem se celý týden učila na zkoušku a tomu pohybu moc nedala. No a ještě se musím učit na zkoušku z biblika. Tak jsem do sebe hodila prášek, aby to aspoň trochu povolilo a večer zašla do kostela, poděkovat za zkoušku s prosbou, abych to ještě do čtvrtka vydržela se učit.

         No jo, stejně mi to učení už moc nejde, naučit se něco den předem stojí vždycky za nic. Tak uvidíme jak to nakonec dopadne, třeba budu mít opět štěstí a zrovna se zadaří. No nic jdu se učit…