Opravdové odpuštění se stalo poslední dobou záležitostí mého života. I Kristus nás učil, milovat své nepřátele a modlit se za ty, kteří nás pronásledují (Mt 5,43n). No jo, ono se to sice snadno řekne, ale převést to do praxe, je dost složité a velmi náročné. „Skutečně odpouštět znamená svým způsobem, přesvědčit sám sebe, že zlo, které se nám vlastně stalo, jsme si zasloužili.“ Co to je za blbost, řeknu si, když si toto přečtu v jedné knížce. Možná to není, až zas taková hloupost, jak se mi zdá. Vždyť přece blahoslavenství je vyhrazeno pro pronásledované a to kvůli spravedlnosti. Je tak jednoduché mít někoho rád, kdo se k nám chová hezky a pozorně, ale ten kdo nám ubližuje s tím se raději nehodláme vůbec zahazovat.
To je ta velká láska, která spočívá v lásce k nepřátelům a k lidem, kteří mi ubližují. Když nedokážu odpustit osobě mě blízké, která mi hodně ublížila, jak potom dokážu milovat a modlit se za nepřátele? Vzorem mi může být samotný Ježíš, který za mně položil život, ale také za své nepřátele.
A pokud chci opravdu odpustit, musím tak překročit sama sebe a udělat něco šokujícího jako Ježíš, který dal lotrovi na kříži, slyšet slova absolutního odpuštění. Je jasné, že to nedokážu stejně jako Ježíš, ale moje snaha může být se o to aspoň pokusit.
No, po oné větě jsi napsala: "Co to je za blbost, řeknu si, když si toto přečtu v jedné knížce. Možná to není, až zas taková hloupost, jak se mi zdá." // To nevypadá jako poznámka, která by chtěla onu zásluhu zla vyvrátit :)<br />
Mně asi to odpuštění tak šokující nepřijde :)
Hwest: A co slovíčko možná? Já ji nechtěla plně vyvrátit, jen se nad tím zamýšlím. Nevím jaké je správné řešení, to ví jen On:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.