To zas bude den, ráno vstávám a je mi dost mizerně. Pomalu jdu do koupelny, dát se trochu dohromady. Rychle se obléci a ovázat si krk šátkem, abych ještě víc nenastydla. Usrkávám čaj a zapíjím prášky, abych to ve škole přežila.
Tramvaj mi opět ujela, žádná novinka. Ještě, že jede za chvíli další, honem nastoupit do tepla. Na poslední chvíli přijdu do třídy, kde začíná zkouška formou kolokvia. Dvě hodiny nás tam drtil a nakonec nám řekl, že se rozhodne, co nám dá za známku až potom, co si přečte naše práce, které jsme mu odevzdali.
V jedenáct jsem měla jít s kamarádem na oběd a on nikde. Snažím se mu dovolat nebere to a potom mi to bere hlasovka, cože vykašlal se na mě? Ale ne já si jen neuvědomila, že mi říkal až o půl dvanáctý, ach ta moje hlava. Rychle se najíst a jít se konečně učit na zápočet z arabštiny. Ještě si udělám čaj, aby mi bylo lépe. Usedám v knihovně a začínám se učit.
Najednou tam vtrhne naše knihovnice, nepřikládám tomu velký význam, do té doby než řekne: „Neteče voda.“ „Musíte opustit knihovnu a nesmíte na záchod.“ Právě dopíjím svůj čaj, jsou dvě hodiny. Zápočet je ve tři, to přece vydržím.
Sedím před kabinetem a vidím školníka, jak zamyká záchody jsou tři hodiny. Vychází naše učitelka, arabština bude na řadě až kolem čtvrté. Pomalu se mi začíná chtít na záchod. Říkám si odskočím si někam do nejbližší hospody, od kamarádky se dozvím, že nejde voda nejen u nás, ale v celých Dejvicích, začíná mi být úzko.
Naše skupinka na zápočet z arabštiny je na řadě, je nám slíbeno, že to nebude trvat dlouho. Kolem páté začínám být nervózní a svíjet se v křesle. O půl šesté už nevím jak mám sedět a v šest konečně zapisuje do indexu. Mám to, nemám ani radost. Začínám utíkat na tramvaj, naštěstí jede ta moje. Už jen 12 minut a budu doma, myslím jen na záchod. Vcházím do domu a kašlu na výtah, je dost pomalý. Běžím do čtvrtého patra, otevírám dveře do bytu. Odhazuji kabelu a honem záchod.
Stihla jsem to, ale měla jsem co dělat. Ale jinak to byl docela fajn den, ale snad jich nebude takových víc.
Já nevím, ale co je komu do toho, že se někdo málem pochcal? ;-)
Já mám tedy na havarovanou vodu mnohem hezčí vzpomínky. I když je pravda, že jsou přednášky, kdy bych zrušení výuky ocenil mnohem víc než při Úvodu do četby sv. Tomáše :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.